Na návštěvě v královské andaluské škole vysokých jezdeckých umění

Milí čtenáři,

v průběhu příprav loňské Vánoční španělské školy jsem navštívila Jerez de la Frontera dvakrát, vždy to byla návštěva pracovní a velmi krátká a tak přestože jsem viděla vše, co ostatní návštěvníci a ještě něco navíc, nebyl nikdy čas, abych se podívala zblízka na práci samu, která mne ovšem zajímala nejvíce. To se změnilo po ostravském představení, kdy jsem obdržela, spolu s ing. Karlem Dvořákem z NH Kladruby n.L.,o.z.Slatiňany, pozvání do Jerezu na dva týdny ježdění na koních, siesty a fiesty. Strávili jsme v Jerezu Silvestra, Nový rok a zažili báječné věci. A o ty zážitky bych se s vámi ráda podělila.

Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre je v samém centru Jerezu, hlavní vstup je z ulice Avenida Duque de Abrantes, čp. 11. Školu v Jerezu založil Álvaro Domecq Romero teprve před asi 30-ti lety, s pomocí kapitálu andaluské vlády. Škola tedy neexistuje dlouho, nic to ale nemění na tom, že výsledky práce, kterou jste měli možnost v Ostravě vidět, jsou v určitém ohledu aktuálně na vyšší úrovni, nežli v dnešní Spanische Hofreitschule ve Vídni, po její privatizaci po roce 2001. Už sama skutečnost, že andaluská vláda investovala velké prostředky do vzniku instituce, která má za úkol pečovat o jezdecké umění a plemeno koní, které andalusie dala světu, je čin plný enthusiasmu, hodný následování. Přístup ke kulturnímu dědictví v Rakousku a v Čechách je však diametrálně odlišný, naneštěstí.

Srovnání obou institucí, způsobu jejich práce, je velmi zajímavé. Naše Spanische Hofreitschule je stará 435 let, je nejstarší jezdeckou školou světa a ve Španělsku požívá značného respektu. Systém její práce a struktura byla do jisté míry předlohou při založení R.E.A.A.E. a přestože způsob práce s koňmi je jiný, je původní andaluský, cíle a výsledky, tedy podoba figur, jsou shodné, neb jsou již po staletí popsány, definovány.
Prvním rozdílem ve způsobu práce je způsob, jakým je kůň k práci samé přiveden. Zatímco ve Spanische je určitou dobu krokován, aby se zahřál, především pak pohybový aparát, v Jerezu je tato doba výrazně zkrácena. V královské andaluské škole denně pracuje 16 jezdců a přibližně 10 žáků a žaček se 120 koňmi plemene P.R.E. a kříženci, nejčastěji hispanoaraby. Koně jsou mezi 6 a 7 hodinou ranní nakrmeni, je jim kompletně vyměněna podestýlka v boxech a po krmení jsou všichni vyčištěni, naleštěni a uvázáni. Tak čekají na práci. Pracuje se systémem burš - podkoní - jezdec, kdy burš koním čistí boxy, krmí je a čistí, podkoní sedlá a odsedlává a jezdec jezdí. Logický a nejefektivnější způsob práce, kdy každý dělá svou profesi. U nás bohužel v hřebčíně i jinde bolševiky nahrazen systémem všichni dělají všechno a pětiletku splníme. Samozřejmě jsou všichni korektně oblečeni, buršové a podkoní do riflí a tmavomodrých triček s límečkem s logem instituce, jezdci pak bez výjimky do holínek, černých rajtek a stejných polo triček - žáci pak mají trička tmavě zelená. Oproti Spanische, kde se pracuje ve fraku, nebo elévové v uniformě, je oděv přizpůsoben podnebí. V Jerezu je nejchladněji v prosinci a lednu, kdy průměrné teploty dosahují 15 až 20-ti stupňů Celsia, od jara do podzimu jsou pak kolem 30ti stupňů a v létě dosahují odpolední teploty 45 stupňů. Denní režim práce je pak tomuto přizpůsoben - každý den v jednu hodinu odpoledne mají všichni koně hotovo a jsou ukryti před slunečním žárem v chladných stájích.

Ve škole v Jerezu se koně před prací nekrokují. Jezdec nasedne a jde pracovat - klusat, cválat, prostě dělat to, co má kůň dělat podle tréninkového plánu. Po nasednutí plný plyn, dalo by se říci. Vzhledem k průměrným teplotám to je nejspíše přirozené. Krokuje se až po lekci, aby se koni zklidnil tep a trochu vychladl před koupelí. Zajímal nás stav nohou koní ve škole a tak jsme s ing.Dvořákem obešli boxy, abychom si je prohlédli. Byli nám na práci vykázáni čtyři hřebci ve věku 14 - 16 let, tedy ne mladí koně, navíc v našich zeměpisných šířkách jsou problémy s klouby, nálevkami a záněty šlach časté již v mnohem mladším věku. Nuže, nejenom tito čtyři, ale všichni ostatní koně ve škole mají nohy dokonale zdravé a suché, mimo drobných oděrek. To nás přivádí k dalšímu rozdílu. Zatímco ve Spanische Hofreitschule a ve většině hal a obdélníků v Rakousku je povrch směs pilin a písku, která je relativně hlubší, v Jerezu je v hale směs červeného písku a textilie, každé ráno prolitá vodou, velmi pružná a nebořící se. Jdete-li do haly k pilarám, vaše holínky zůstanou čisté. Na venkovním obdélníku je směs bílého písku, na slunci velmi oslňujícím a textilie. Za našeho pobytu několik dní lilo jak z konve, nicméně venkovní obdélník byl neustále v perfektním stavu, jak vidno na obrázku, pořízeném mezi dvěma přeháňkami. Všude jinde, včetně stájí a stájových uliček, je dlažba ze silničních kostek. To má hluboké opodstatnění.
Za prvé, je to povrch pro koně značně nejistý. Je-li i mladý kůň po dlažbě veden, nebo na něm sedí jezdec, hřebec nemá sklony dělat hlouposti a chovat se nedisciplinovaně, protože se musí soustředit na to, kam klade nohy a aby neuklouzl. Práce s koněm na ruce ve stájové uličce je v královské škole v Jerezu běžná.
Za druhé, střídání pružného a tvrdého povrchu je nejlepším způsobem, jak předejít poškození šlach vlivem zátěže při časté práci ve vysokém sebrání.
Za třetí, dlažba chladí a na rozdíl od betonu sama neprodukuje prach.
Kromě dědičné predispozice, související s odchovem hříbat a koní v Andalusii, je tedy třeba spatřovat příčiny neuvěřitelné odolnosti andaluských koní i v těchto detailech, jako je povrch a způsob práce.

Koně. Když jsem byla v Jerezu poprvé, loni v srpnu, tak mi málem vypadly oči z důlků, když to trochu přeženu. Viděla jsem do té doby koně plemene P.R.E. pouze v Čechách a Rakousku, to že jsou to koně čistokrevní mi řekli jejich majitelé a koně to byli takoví, no, trochu větší chrti. Byli prostě malí. Říkala jsem si, škoda, předka mých nejmilejších koní kladrubských mít nemohu - měřím totiž 183 cm, takže bych courala nohy po zemi.
Zapomeňte na to. V Jerezu je 120 skvostných koní, nejkrásnějších andaluských koní, jaké si dokážete představit. Mají od 168 do 174 cm hůlkové míry, jsou tedy vysocí a jejich průměrnou hmotnost odhaduji mezi 530 až 600 kg. Jsou krásní jak ze snu. Královská škola jednak pracuje s hřebci v majetku vojenského hřebčína - Yeguada Militar, druhak sama nakupuje hřebečky již v útlém věku od předních chovatelů, mimo jiné od Álvaro Domecqa. Z jeho chovu je například stříbrný hřebec z OH v Aténách, Invasor. Je mu dnes 21 let a 5x týdně na něm Rafael Soto jezdí. (kůň má ukázkově suché nohy).
Zasvěcení říkají, že nikde jinde na světě se nevěnuje taková pozornost sedu jezdce, jako ve Spanische Hofreitschule a tak to opravdu je, jezdci z Jerezu to sami také říkají. Tady začnete jako elév na lonži a to na dlouho. Ale naučíte se sedět tak, jak to nikdo jiný neumí. Může se také stát a děje se to, že jako elév ve Spanische i skončíte. V královské škole v Jerezu začínají elévové rovněž na lonži, zdejší výuku sedu jsem však ani neviděla, ani nezažila, nemohu tedy popsat rozdíly, které tu jistě jsou, protože sed bereiterů ze Spanische je jiný, nežli sed jezdců R.E.A.A.E. a to i přesto, že sedla jsou takřka shodné konstrukce.

Pracovní tempo v královské škole je svižné, přesto příjemné. Navíc, jak můžete vidět na obrázcích, nebo webových stránkách školy, v neuvěřitelně krásném prostředí. Každý jezdec má své koně, pracuje svým tempem a pracovní den pak končí buďto představením, nebo každodenní prací. Představení pro návštěvníky realizuje královská škola ročně 150, což je úctyhodné číslo, hala má kapacitu asi 1600 míst a představení jsou v zásadě vyprodána. Ve dnech,kdy se představení nekoná, si mohou návštěvníci do haly od 10ti do 13ti hodin sednout a dívat se na denní práci, podobně jako na Morgenarbeit ve Spanische Hofreitschule. Real Escuela má rovněž závodní tým a to špičkový, proslavili jej především Rafael Soto a Ignacio Rambla, oba dva vícenásobní olympionici, koně, kteří závodí pak nikdy nechodí představení. A po práci? Všichni se sejdou v baru u haly na sklenku sherry, resp. "fina", tedy velmi suchého sherry. Inu, Andalusie. Musím se přiznat, že jsem si na to stačila rychle zvyknout :-(.

Nadpis tohoto článku by klidně mohl znít "Z lesa do královské školy", nebo tak. Ano, opravdu, je tomu pět let, kdy jsem se na koni proháněla po lesích, každou chvíli padala na zem a o klasickém jezdeckém umění jsem neměla ani zdání. Přála bych si, aby vám všem, kteří jste propadli kouzlu drezury a kteří máte nyní pocit, že tohle nedokážete, byl můj zážitek motivací a příkladem, že to možné je. Vězte, že to určitě nebyl talent, co mne učinilo žačkou u těch učitelů, které mám, ale pouhá umíněnost, spolu s trochou vůle, ale notnou dávkou trpělivosti. A.Kottas si po letech s úsměvem říkává, že mne vzal, protože mu bylo jasné, že ode mne jinak nebude mít pokoj -. Potřebujete vědět, že vám na začátku nikdo neslíbí, kam až vás jezdecky dovede - na to si musíte počkat. Odměna za takové čekání pak bývá tou nejkrásnější, jakou může být i jednoručně zajetá passage.
Dobrým příkladem je Hana Pelikánová, kterou jistě znáte, v tuto chvíli asi nejúspěšnější česká drezurní jezdkyně. I ona se tomu, co umí, naučila v cizině, protože doma nemáme dobrých učitelů.
Je ale v Čechách jezdkyně, která překonala ještě více překážek a těžkostí, až je těžko uvěřit. Je již několik měsíců maminkou, má mnoho práce, dost koní, ale jen jednoho, schopného závodit, ještě ke všemu poněkud problematického hřebce. V Čechách ji trénovali neschopní učitelé a to až donedávna, její vůle však byla vždy silnější. Přesto se dokázala prosadit i na mezinárodním poli, najít si tam špičkového trenéra a nedávno, na závodech tady v Rakousku, dostala od velmi přísných rozhodčích, jako Elisabeth Max - Theurer a Victoire Mandl, velmi pěkné známky. Dívala jsem se na její jízdu a říkala jsem si, že před tímto výkonem se musím sklonit. Dosáhla totiž mnohem více, než já, nebo kdokoli jiný, protože měla výrazně horší podmínky. Takový je úspěch je pak z nejcennějších.
Potřebujete vědět, že vám na začátku nikdo nic neslíbí, než pot, krev, dřinu i zklamání, kterým se nevyhnete. Potřebujete k tomu dobré učitele a musíte tedy pryč z domova, do Německa, či do Rakouska, kde budete často úplně sami a bude vám smutno. Potřebujete se naučit jazyk. Potřebujete nějaké peníze, abyste zvládli to vše zaplatit. Je to mnoho úkolů, ale musíte to dokázat, bez toho to nejde.

A musíte věřit svým snům, protože teprve pak se splní.

vaše

Julianne Weinberg-Lessing

© Julianne von Lessing, 2010

Několik užitečných tipů pro cestovatele.....

Jerez de la Frontera leží mezi Sevillou a Cádizem, asi 50 km od Sevilly a 35 km od Cádizu, města spojuje dálnice, která je částečně zpoplatněna. Cestovat se dá autem, což mohu doporučit, protože tímto způsobem uvidíte většinu Španělska a to je neuvěřitelně krásné. Vzdálenost činí 3000 km, cesta vás bude stát se vším všudy do € 800,-. Také se dá cestovat letadlem přímo do Jerezu, s Lufthansou za € 2,200,- zpáteční letenka Business class, € 1,200,- pak Economy s odletem z Prahy, nebo s Air Berlin za € asi 200,- s odletem z Vídně, nebo Drážďan. Vyzkoušela jsem obojí, každé má své - autem mi to trvalo vždy cca 27 hodin, letadlem sice jen 12, ale nepovedlo se mi přistát v Jerezu, nýbrž v Seville a navíc můj kufr se podíval do Lisabonu :-(.
Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre se rozkládá na ploše asi 20 ha v centru Jerezu, adresa je Avda. Duque de Abrantes 11, krásná webová prezentace na www.realescuela.org. Podnik je nesmírně profesionálně řízen, vládne tu železná disciplína, kterou by málokdo ve Španělsku čekal. Ředitelem královské školy je don Francisco Manuel Reina Osuna, správní radu dále tvoří starosta Jerez de la Frontera, starosta Cádizu, ministr turismu andaluské vlády a Jeho Výsost Juan Carlos I., král španělský. Škola je otevřena od 10ti do 14ti hodin, zavírací dny jsou vždy na webu. Denní vstupenka stojí od € 6,- do € 15,- podle rozsahu. Průvodci, kteří mluví světovými jazyky, vás provedou parkem, botanickou zahradou, sedlářskou dílnou a palácem Recreo de las Cadenas, jedinou původní budovou školy. Palác je asi 200 let starý, od francouzského architekta. Hala a všechny ostatní stavby jsou nově vybudované v čistém andaluském slohu a tedy tvoří harmonický celek. Ve sklepním podlaží je fantastická prezentace dějin andaluských koní, jejich jednotlivých linií a práce s koňmi, to vše pomocí holografických projekcí a ve světových jazycích.

V Jerezu je mnoho hotelů, nejblíže škole je Royal Sherry Park, vzdálený 5 min pěší chůze. Sám Jerez de la Frontera je krásné, starobylé město s řadou pamětihodností, jako je část pevnosti ze 13. století, katedrála atd. Ve městě je také řada jezdeckých skulptur, včetně plastiky pětispřeží na Calle de Sevilla. Onen proslulý klášter, kde mniši uchovávali - a dodnes uchovávají - vzácné plemeno cartujano, je na jižním okraji města směrem na Cádiz. Jejich stáje nejsou přístupné. Jerez je centrem produkce sherry. Ve městě je více než 100 palíren, z nichž za zmínku stojí Sandeman v těsném sousedství královské školy a González Byass a jeho Tio Pepe, za návštěvu pak stojí kterákoliv z "Bodegas". Ale palírna González Byass je jednou z nejstraších, produkuje sherry Croft a Tio Pepe, dále pak brandy. Tio Pepe je velmi suché sherry, tedy "fino" a je nejoblíbenějším pitím celé královské školy. Návštěva této palírny přijde i s ochutnávkou na € 21,- a najdete ji mezi katedrálou a Plaza Arenal. Okrasné stromy v Jerezu jsou pomerančovníky a datlové palmy, pod oběma se i v lednu povalovaly spadlé pomeranče a datle, které místní nesbírají a nejedí. Mohu doporučit zařídit se podobně - nedá se to jíst.
Andaluská kuchyně je skvělá a ze všech mne okouzlila nejvíce, nenechte si to tedy ujít. V Jerezu je výborná restaurace La Ina na Plaza Arenal, která nabízí pouze andaluskou kuchyni, kousek od Jerezu, v městečku Chipiona pak ještě krásnější, kam vozí místní rybáři denně čerstvé ryby a vůbec všechno. Jmenuje se El Pinar, tedy něco jako U borovic, www.restauranteventaelpinar.com.
Určitě si prohlédněte alespoň webové stránky zakladatele královské školy, Álvaro Domecqa. Jeho rodina se už druhou generaci zabývá chovem koní a býků - býků pro souboje a tyto souboje jezdce na koni versus býk můžete na jeho haciendě vidět. Je to nesmírně příjemný a skromný člověk a rodinná hacienda Domecqů je nádherná. Domluvíte-li si pomocí kontaktů na webu návštěvu, pojedete k němu po dálnici směrem na Algeciras asi 30 min. www.torrestrella.com.
Budete-li už tři tisíce kilometrů od domova, nevynechte návštěvu Cádizu. Je to z Jerezu asi dvacet minut autem po nezpoplatněné dálnici, nebo asi stejná doba vlakem. Cádiz je krásné starobylé město a významný přístav. Pojedete-li autem, zadejte do navigace Catedral Plaza. Přijedete na promenádu podél zálivu a tady jsou dvě podzemní parkoviště, která vás přijdou za celý den asi na € 8,-. Nenechte se odradit, bude-li u vjezdu svítit nápis "completo" ,tedy obsazeno. Nebude totiž úplně obsazeno.
Jerezem kráčely dějiny, podobně jako Prahou a dalšími městy, jen poněkud jiné. Před staletími se tu pral kdekdo s kdekým o kontrolu nad přístavem a není to tak dávno, co se španělé a angličané dost ostře dohadovali, čí je Gibraltar. Za návštěvu stojí Catedrala Nueva na již zmíněném náměstí, Fénické muzeum a celý starý Cádiz. Na každém rohu je restaurace, kde se dobře a dost levně najíte. Podává se - jak jinak -andaluská kuchyně.. Myslím, že je nemyslitelné nezastavit na chvíli u pláže kousek od Plaza Catedral a nevykoupat se v Atlantiku...voda měla v lednu kolem 18-ti stupňů.

Copyright © 2003 NH Kladruby nad Labem. Všechna práva vyhrazena.
Design & realizace: Helena Görnerová | databázové rozhraní & aplikace "plemenná kniha" © Ing. Daniel Jenne | hosting: Koně - Equichannel.cz | fotografie: © Jan Savický, Helena Görnerová a archiv hřebčínů
NH Kladruby nad Labem, 533 14  Kladruby nad Labem, Tel.: +420 466 736 530, Fax: +420 466 932 374, e-mail: kladruby@nhkladruby.cz