V letošním roce si připomínáme nedožitých 100 let doc. Jaromíra Duška, jedné z nejvýznamnějších osobností české hipologie druhé poloviny 20. století. Jeho odborná, vědecká i pedagogická činnost zásadním způsobem ovlivnila rozvoj chovu koní v Československu a zanechala trvalou stopu v oblasti šlechtění, výzkumu i vzdělávání.
Jaromír Dušek vyrůstal v Tlumačově, kde jeho otec Josef Dušek působil řadu let jako ředitel Zemského hřebčince. Prostředí, v němž vyrůstal, významně formovalo jeho celoživotní vztah ke koním. V roce 1949 absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze.
Od roku 1951 pracoval ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. V roce 1956 přešel do Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech, kde se stal vedoucím výzkumným pracovníkem. V letech 1973–1990 zastával funkci ředitele stanice.
Po úspěšném dokončení regenerace starokladrubského vraníka patřil mezi hlavní aktéry následného zušlechťovacího procesu plemene, v jehož rámci bylo zařazení fríského hřebce Romke.
Významný byl také jeho podíl na standardizaci podmínek zkoušek výkonnosti koní, realizované ve spolupráci s německými chovatelskými svazy. Svými zkušenostmi přispěl rovněž k vytvoření metodiky výcviku a využití služebních koní pro nově vznikající jízdní oddíly policie po roce 1990.
V roce 1984 úspěšně obhájil doktorskou disertační práci a získal titul doktor věd (DrSc.). Vedle vědecké práce se věnoval také pedagogické činnosti jako docent na Vysoké škole zemědělské v Praze, kde vychoval řadu budoucích odborníků v oblasti chovu koní.
Jaromír Dušek byl mimořádně plodným autorem. Publikoval přibližně 300 vědeckých prací a je autorem deseti odborných knih. Jeho učebnice Chov koní, která vyšla ve třech vydáních v nakladatelství Brázda, patří dodnes k základní literatuře české hipologie.
Při příležitosti jeho nedožitých 100 let si s úctou připomínáme osobnost, která zasvětila svůj život nejen starokladrubským koním, ale významně přispěla k rozvoji chovu koní v ČR.
Jaromír Dušek vyrůstal v Tlumačově, kde jeho otec Josef Dušek působil řadu let jako ředitel Zemského hřebčince. Prostředí, v němž vyrůstal, významně formovalo jeho celoživotní vztah ke koním. V roce 1949 absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze.
Od roku 1951 pracoval ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. V roce 1956 přešel do Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech, kde se stal vedoucím výzkumným pracovníkem. V letech 1973–1990 zastával funkci ředitele stanice.
Po úspěšném dokončení regenerace starokladrubského vraníka patřil mezi hlavní aktéry následného zušlechťovacího procesu plemene, v jehož rámci bylo zařazení fríského hřebce Romke.
Významný byl také jeho podíl na standardizaci podmínek zkoušek výkonnosti koní, realizované ve spolupráci s německými chovatelskými svazy. Svými zkušenostmi přispěl rovněž k vytvoření metodiky výcviku a využití služebních koní pro nově vznikající jízdní oddíly policie po roce 1990.
V roce 1984 úspěšně obhájil doktorskou disertační práci a získal titul doktor věd (DrSc.). Vedle vědecké práce se věnoval také pedagogické činnosti jako docent na Vysoké škole zemědělské v Praze, kde vychoval řadu budoucích odborníků v oblasti chovu koní.
Jaromír Dušek byl mimořádně plodným autorem. Publikoval přibližně 300 vědeckých prací a je autorem deseti odborných knih. Jeho učebnice Chov koní, která vyšla ve třech vydáních v nakladatelství Brázda, patří dodnes k základní literatuře české hipologie.
Při příležitosti jeho nedožitých 100 let si s úctou připomínáme osobnost, která zasvětila svůj život nejen starokladrubským koním, ale významně přispěla k rozvoji chovu koní v ČR.
