V pátek 7. listopadu jsme se v kostele sv. Václava a Leopolda v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem rozloučili s dostihovou legendou Pavlem Liebichem. Na jeho poslední cestě ho doprovodili starokladrubští koně, kteří táhli pohřební vůz přes nádvoří kladrubského hřebčína v místech, kde byl Pavel Liebich v roce 1981 spolu se Sagarem vítán doslova jako hrdina, který pro kladrubský hřebčín po dlouhém čekání zajistil vytoužený triumf ve Velké pardubické.
Dostihová stáj tehdejšího Plemenářského podniku Kladruby nad Labem, umístěná v Kolesách, usilovala o vítězství v nejtěžším překážkovém dostihu kontinentu několik desetiletí. Nejblíže k vítězství byl před tímto triumfem právě Pavel Liebich s Punčem v roce 1976 a K. D. Jordanov s Lycaonkou v roce 1947. Obě jezdecké dvojice obsadily příčku stříbrnou, nicméně do historie se nesmazatelně zapisují jen vítězové.
A proto se Pavel Liebich po zopakování triumfu ve Velké pardubické i v následujících letech 1982 a 1983 stal tak populárním – a to nejen v Kladrubech nad Labem. Nebylo to však jen trojí vítězství v řadě, které učinilo z jezdecké dvojice Liebich – Sagar hrdiny Velké pardubické (VP), ale i výborný jezdecký styl jezdce a vynikající skokové schopnosti a vytrvalost jeho koně. Jako by si byli oba ze své souhry doslova šití na míru.
Stejně jako mnoho koní v té době pocházel i Sagar ze Sovětského svazu. V rovinových dostizích zcela propadl, v překážkových na kratších tratích také nic nenaznačil ze svého potenciálu. Působil jako kůň bez perspektivy a na pana Liebicha vlastně tak nějak „zbyl“. Později však na delších distancích začal ukazovat své přednosti vytrvalce, který dokázal v dostihu rozložit síly. Tak vznikla dvojice, které se nakonec obávali i Sověti, tehdy dominantní v mnoha ročnících VP – ti totiž skrytý talent Sagara neodhalili.
Byla to éra trenéra Václava Čermáka, který pro černobílé barvy dresu kladrubské dostihové stáje připravil i dalšího vítěze VP, Festivala s Petrem Vozábem, a zajistil mnoho dalších umístění v tomto dostihu.
Pavel Liebich dosáhl ve své kariéře 49 vítězství. V té době bylo ke startům v dostizích mnohem méně příležitostí než dnes. Jezdci většinou startovali pouze za svoji domovskou stáj, a to byl i případ pana Liebicha. I tak je to obdivuhodná bilance – ze 49 triumfů hned tři v tom nejprestižnějším překážkovém dostihu. Zajímavostí je, že se dochovalo sedlo, se kterým třikrát vítězně protnul cílovou pásku VP. To bývá příležitostně vystavováno v expozicích národního hřebčína.
Po odchodu z kladrubské dostihové stáje prožil pan Liebich zbytek života v Chlumci nad Cidlinou. Jak mu zdraví dovolilo, rád se zúčastnil různých setkání – ať už vítězů Velké pardubické, bývalých pracovníků hřebčína, nebo Hubertovy jízdy v Kladrubech nad Labem. Velkou radost mu udělalo, když mu zástupci hřebčína přijeli do Chlumce popřát k jeho 75. narozeninám s dvojspřežím starokladrubských běloušů. K přání k dalšímu jubileu už bohužel nedošlo, zemřel ve věku 79 let.
Pavel Liebich však zůstává – především jako náš vzor, co se týká vytříbeného jezdeckého stylu a poctivého, citlivého přístupu ke koním.
Hledaný výraz musí mít více jak 2 znaky.













