Jako každá revoluce tak i ta sametová v roce 1989 něco starého vzala a něco nového přinesla. Starokladrubští koně získali především svobodu. Samotný kladrubský hřebčín se vymanil z tehdejšího socialistického gigantu Státní plemenářský podnik, osamostatnil se a tím v roce 1992 vznikl samostatný státní podnik Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Tím se také bělouši s vraníky starokladrubských koní ocitli opět po jednou „střechou“. Slatiňanský hřebčín se jako tehdejší Výzkumná stanice pro chov koní stal součástí národního hřebčína. I hlavní úloha kladrubského hřebčína se změnila a to z produkce plemenných teplokrevných hřebců pro zemský chov na strážce jedinečné genové rezervy starokladrubského koně chované v původním historickém areálu hřebčína. Tím začala doba, kdy se na starokladrubské koně a hřebčín začalo nahlížet jako na velmi významnou historickou památku hodnou patřičné ochrany. Ta byla postupně zajištěna prohlášením za kulturní památku, národní kulturní památku a v letošním roce zapsáním na seznam UNESCO.
Hledaný výraz musí mít více jak 2 znaky.
