Poslední květnovou sobotu, 28. 5. 2016 připravil Národní hřebčín slavnostní program pro veřejnost na hlavním nádvoří v Kladrubech nad Labem. Po téměř tříleté pauze, během které probíhala rozsáhlá rekonstrukce, ožily prostory hřebčína výjimečnou událostí, jejímž cílem byla prezentace umu nejen starokladrubských koní, ale také představení zrekonstruovaného hřebčína veřejnosti.
Začínalo se již v dopoledních hodinách chovatelskou ukázkou, při které bylo předvedeno 5 bílých starokladrubských plemenných hřebců, 4 vraní starokladrubští plemenní hřebci a 6 plemenných klisen, některé v doprovodu letos narozených hříbat. Následně se pokračovalo slavnostním osmispřežím, které přivezlo do hřebčína samotného císaře Františka Josefa I. s chotí Alžbětou Bavorskou. Mezi hlavní body programu bez pochyby patřila prezentace Dánského královského spřežení se zlatým kočárem, k jehož účasti vyslovila souhlas osobně dánská královna Margrethe II. Návštěvníci mohli krásu zlatého kočáru obdivovat nejprve v dopoledních hodinách v rámci vystavení v expozici. Následně pak měli příležitost shlédnout předvedení Dánského královského spřežení v hlavním programu na nádvoří hřebčína. Vyvrcholením celého dne byl téměř čtyř hodinový program, který shlédlo přes 2000 diváků .
Slavnostní zahájení programu započal zvuk zvonu z věže nově zrekonstruovaného kostela sv. Václava a Leopolda. Řečanskou bránou vjíždí a návštěvníky zdraví pyramida jezdců na koních s prapory ČR a EU, kterou následují jezdci na koních v čele s ředitelem hřebčína Ing. Jiřím Machkem. Pozvání na akci přijalo mnoho významných hostů a slavnostního úvodního projevu se zúčastnili: Mgr. Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR, pan Per Thuesen, královský podkoní z Dánska, pan Olof Karlander, nejvyšší představitel královské stráže ze Švédska, pan Christian Hoppe s chotí, dánský velvyslanec, a ředitelé Zemských hřebčinců Písek a Tlumačov, Ing. Karel Kratochvíle a Ing. David Olejníček.
Prvním vystoupením byla tradiční prezentace různých druhů zápřeží v „Reji kočárů“ v podání starokladrubských běloušů a vraníků se zaměstnanci Národního hřebčína. Před zraky diváků postupně defilovaly zápřeže v podání jednospřeží, dvojspřeží, tandem, random, čtyřspřeží, pětispřeží v netradičním provedení vraníků s běloušem uprostřed vedoucí trojice koní a závěrečné šestispřeží.
Následovala skoková čtverylka teplokrevných koní z Národního hřebčína v kombinaci s hosty ze Zemského hřebčince Písek, s.p.o. V rámci spolupráce se Střední školou chovu koní a jezdectví si žáci pod vedením učitelů odborného výcviku připravili hned dvě vystoupení, tzv. „Pushball“ neboli koňský fotbal a voltižní ukázku.
Speciální předvedení práce s koňmi na ruce přijeli prezentovat hosté z Národnýho žrebčína „Topolčianky“ štátný podnik. Zde je chováno plemeno lipického koně, jež má svým vzezřením a původem příbuzné znaky s plemenem starokladrubského koně.
Diváky dostala do varu adrenalinová ukázka s názvem „Rychlá kola“ ve které excelovali bratři Nesvačilové v premiéře předvedení bílého a vraného šestispřeží. Doposud byl tento typ ukázky prezentován vždy jen se čtyřspřežím.
Novinkou byla ukázka starokladrubských koní při polní práci. K běžným činnostem hřebčína patří i sušení sena, svážení slámy, odvoz hnoje a jiné provozní činnosti. Tyto práce v minulosti zajišťovali a některé dosud zajišťují starokladrubští koně v hřebčíně chované. Tato ukázka ale nebyla jen ukázkou toho, že se starokladrubští koně v minulosti nepoužívali pouze k ceremoniální službě, ale je to také připomenutí určitého nelehkého období v historii chovu starokladrubských koní. Jedná se o období po roce 1918, tzn. po rozpadu Rakousko uherské monarchie a také o období po druhé světové válce, kdy se velmi řešila otázka - co dál se starokladrubskými koňmi, zda je vůbec nutné tyto koně dále chovat. Toto číslo bylo především připomínkou jednoho období, během kterého si starokladrubští koně museli vydobýt svoje setrvání na tomto světě. Rovněž bylo příležitostí k poděkování bývalým ředitelům za to, že se o zachování starokladrubského koně až do současnosti, přičinili.
Národní hřebčín vedle starokladrubských koní chová ještě i tři klisny českého teplokrevníka s cílem produkovat sportovní koně a to za účelem účasti především ve skokových soutěžích a v soutěžích ve všestrannosti. Cílem je vzdělávání pracovních jezdců v jezdeckém umění, které pak zúročí při výcviku starokladrubských koní. V rámci ukázky všestrannosti byl pro diváky velkým překvapením úvodní skok přes živý plot, při kterém jezdec na koni skočil do hlavního předvadiště takřka z řad diváků.
Po pauze přivítala diváky jezdecká čtverylka šestnácti starokladrubských hřebců, která v rámci zakončení svého vystoupení připravila slavnostní špalír pro vjezd čestného hosta – Dánského královského spřežení se zlatým kočárem z roku 1840.
Hned v následujícím vystoupení se prezentovali další dva hosté slavnostního dne. Zemský hřebčinec Tlumačov, s.p.o. a Zemský hřebčinec Písek, s.p.o. jež společně s Národním hřebčínem secvičil a prezentoval společnou čtverylku starokladrubských a chladnokrevných koní zapřažených v sulkách.
„První republika“, tak se jmenovala ukázka, jež připomněla divákům starokladrubské koně ve službách Pražského hradu, ale i u primátora hl. města Prahy. Pro tyto reprezentační účely byly používány 2 páry běloušů. V kočáře se státním znakem vezli zvoleného prezidenta k vykonání prezidentského slibu. Dvakrát tak vezli starokladrubští koně prezidenta T. G. Masaryka. Tím, že se první Československý prezident nechal vozit v kočáře taženém starokladrubskými koňmi, přispěl k záchraně tohoto plemene v období po roce 1918, kdy vše spojované s Habsburky bylo považováno za špatné a bylo v ohrožení. Diváci shlédli dvojspřeží s originálním kočárem T. G. Masaryka, který je k vidění i v naší expozici kočárů. Na zadní straně je označen státním znakem. Spřežení z „první republiky“ doprovodili na hlavní nádvoří jezdci v dobových uniformách francouzských, ruských a italských legionářů. Symbolizovali odkaz k tradici legionářských vojsk za první světové války.
Když vyslovíme pojem Dámy v sedlech či „Barokní koktejl“ vybaví se nám krása barokních koní, hudba, kostýmy a dámy v sametových dlouhých šatech sedící na koni v dámském sedle. I taková vystoupení patří k typickým vystoupením se starokladrubskými koňmi. Diváci ocenili elegantní jízdu, při které se hudba snoubí se vznešeným chodem starokladrubského koně. Vzájemné souznění společně předvedli také děti (6 – 14 let) a starokladrubští koně při voltižní ukázce.
Další netradiční podívanou přivezli na kolbiště tři čikoši na starokladrubských bělkách a vrankách při předvedení „Uherské pošty“. Diváci tajili dech nad obratností čikošů, kteří ovládají koně stojíc na jejich hřbetu jen pomocí otěží a za zvuku práskání speciálního biče tzv. „žíly“.
Při křtění hříbat byla předváděna klisna 345 Escoria s hříbětem klisničkou Etnica-11. Jedná se o první narozenou klisničku v tomto roce v kladrubském hřebčíně. Dále klisna 354 Ripolla se svým vlastním potomkem, klisničkou Rubinola-12 a druhým hříbětem, osiřelým hřebečkem Favory Ermeia XXVII-7, kterého klisna přijala a hrdě mu dělá náhradní matku. Dále byla předváděna klisna Eminenza-5 známá pod jménem „Emilka“. Jsou to již 3 roky, co se v Kladrubech nad Labem narodilo v pořadí šestitisící hříbě – starokladrubská bělka Eminenza – 5. Klisna dostala jméno, které ve volném překladu znamená „vznešená“. Ve spolupráci s dvorním fotografem „Emilky“ Daliborem Gregorem vznikla kniha „Kladrubáčci, aneb vyprávění starokladrubského hříběte“. Její pokroky, radosti i starosti všedního dne, dále průběžně zaznamenáváme a budou v připravovaném druhém dílu knihy o této klisně. První díl je v prodeji v prodejně Národního hřebčína či je možné jej zaslat na dobírku.
Jedním z nejvíce emotivních vystoupení bylo pro diváky, ale i samotné zaměstnance volné stádo starokladrubských bělek, které bylo na nádvoří přivedeno pouze v doprovodu vodičů a bezpečnostní pásky. Kmenové stádo běloušů chované zde v hřebčíně v Kladrubech nad Labem bylo spolu s hřebčínem v roce 2002 vyhlášeno za národní kulturní památku a stalo se jedním z mála živých tvorů na světě, na které je nahlíženo jako na skutečné kulturní dědictví. Atmosféru podtrhli jezdci na koních v čele s ředitelem hřebčína a vlajkonoši s vlajkou Národního hřebčína a prapory v barvách trikolory České republiky. Symbolicky tak připomněli, jak si od počátku až do dnešních dnů Národní hřebčín a Česká republika chrání svůj poklad, důstojně jej prezentuje a uchovává pro další generace.
Závěrem přijelo na scénu celkem 22 koní najednou. Bělouši zapřažení ve dvanáctispřeží a vraníci zapřažení v desetispřeží, za zvuku Smetanovy Vltavy zanechali v divácích jedinečnou atmosféru slavnostního zakončení výjimečného dne.